Na útokem nejvíce ohrožené západní straně pevnosti je součástí valu jeden speciální prvek, tzv. zářezy (odborným názvem coupure nebo coupur). Ty rozdělují ochoz na kontrgardách a ravelinech.
Poloha zářezů na ravelinu 18 a kontrgardě 22
Nejzranitelnějším místem opevnění byla špice předních objektů. Ať už na ni bylo zaměřeno dělostřelectvo nebo byla odpálena z podkopu (podzemního tunelu), po sesunutém valu se útočník mohl dostat na vrchol objektu. Vybudování zářezů však další přesun útočníka značně omezilo. Jelikož rampy vedoucí na vrchol valu byly budovány až za zářezy, zůstal útočník v podstatě uvězněn na dobyté špičce.
Poloha zářezů a ramp na ravelinu 18
Přes zářez vedl pouze dřevěný mostík, který obránci při opouštění pozic na špičce pochopitelně odstranili. Pod ním bylo vybudováno batardeaux, které krylo hlavní galerii. Jeho ostře lomená střecha byla pro přechod stejně nevhodná, jako na druhé straně zářezu šikmá stěna předprsně. Navíc se počítalo i s aktivní obranou tohoto místa, což je vidět na následující fotce, kde je na pravé straně zářezu napříč kontrgardou vybudována předprseň a banket pro střelce.
Zářez na kontrgardě 22
Pohled na batardeaux v zářezu kontrgardy 22
Méně zachovalý zářez na ravelinu 18
Zářezy trochu jiné konstrukce, ale stejného účelu, byly vybudovány na bastionu 4. Přístup na špici zde nevedl po vrcholu valu, ale poternou (podzemní chodbou) do předního příkopu před kavalírem, odkud vedly rampy na val. Útočník se tak po dobytí této špice mohl okamžitě dostat do příkopu. K jeho obraně však byly na stranách vybudovány dělostřelecké kasematy a kartáčové náboje (tzv. „sekané olovo“) by zde útočníkovi způsobily nemalé ztráty.
