Příkop je významnou součástí bastionového opevnění, které nemohlo být s ohledem na tehdejší střelné zbraně budováno příliš vysoko nad okolní terén. Překonání relativně nízkého opevnění je tak ztíženo vyhloubením příkopu kolem všech částí středního a vnitřního obranného pásma.
Historický plán se zvýrazněným zatopeným příkopem
Terezínská pevnost byla navíc vybavena promyšleným zavodňovacím systémem, díky němuž bylo možné příkop zaplavit vodou. Z tohoto důvodu dno příkopu mírně klesá ve směru toku Ohře.
Příkop mezi bastionem 6 a ravelinem 19 (srpen 2011)
Aby se v příkopu voda nedržela, je zde sklon také od krajů příkopu do jeho středu. Tím prochází vyzděná odvodňovací strouha zvaná kyneta.
Kyneta mezi bastionem 5 a kontrgardou 22 (březen 2012)
Pečlivě zvolena byla také hloubka příkopu, která je na úrovni dna Ohře, což znemožňuje případné podkopání příkopu a pevnostních valů.
O napouštění a vypouštění příkopu se starala stavidla v lunetách 23 a 24. U těchto lunet je navíc příkop rozdělen zdí zvanou batardeaux, která odděluje hlavní příkop od příkopu před bastiony 1, 8 a 7.
Dolní vypouštěcí stavidla v lunetě 24.
Vpravo batardeaux oddělující příkop před bastionem 7 (březen 2011)
