Skrz opevnění Hlavní pevnosti vedly pouze čtyři cesty. Významu těchto míst, která spojovala pevnost s okolním světem, odpovídaly také objekty, které byly k tomuto účelu vybudovány.
Hlavní přístup do pevnosti byl na západní straně. Aby přístupové body nebyly slabým místem opevnění, nebyla zde pouze jedna cesta středem, ale dvě cesty vedoucí kolem severozápadního a jihozápadního rohu. Směr těchto cest dal branám jejich jména – Litoměřická (někdy nazývaná Saská) a Bohušovická (nebo také Pražská).
Směr hlavních přístupových cest a pojmenování bran
Obě cesty vedly nejdříve podél celé strany kontrgardy na shromaždiště bráněné lunetou. Odtud po mostě přes příkop, skrz ravelin a reduit na další most a přes vrchol kleští až k hlavní pevnostní bráně. Cesta tak byla opravdu důkladně bráněna.
Přístupová cesta do pevnosti přes litoměřickou bránu
Mosty byly přesto záměrně dřevěné, aby je bylo možné v kritické situaci snadno strhnout. K okamžitému přerušení cesty do pevnosti byl konec mostu těsně u brány oddělený a opatřený zvedacím mechanismem. Otáčením ozubeného kola se dala padací část mostu zvednout a sloužila tak zároveň k uzavření brány.
Přestože se jednalo o vojenský objekt, našlo se právě na bránách místo pro nějakou tu parádu. Nejednalo se však o lacinou výzdobu, nýbrž o zdůraznění impozantnosti celé stavby. Průčelí bran bylo vybudováno z pískovce, jež byl vhodný pro vytváření rozmanitých tvarů. Fasádu tak kromě masivních sloupů zdobila celá řada symetricky uspořádaných prvků.
Dochovaný snímek průčelí Litoměřické brány
Právě z důvodu symetrie jsou po obou stranách hlavního vjezdu pro vozy dva menší vchody pro pěší, z nichž byl ale skutečný pouze jeden. Uvnitř byly brány prostorné, s klenbou na mohutných sloupech a kasematy (místnostmi) pro stráže po stranách.
