Vnitřní obranné pásmo představoval souvislý obranný val tvořený osmi bastiony spojenými kurtinami (rovné úseky valu mezi dvěma bastiony). Přístup do pevnosti přes toto pásmo umožňovaly pouze brány a poterny. Celková délka vnitřního opevnění činí 3.770 metrů.
Barevně zvýrazněné vnitřní obranné pásmo
Tato linie je přímým nástupcem středověkých hradeb a v počátcích vývoje bastionových pevností představovala jediné obranné pásmo. Požadavek ochrany kurtiny stál u zrodu tohoto způsobu opevňování a vedl k postupnému přidávání dalších objektů do příkopu a před něj a tím vytváření dalších obranných pásem. Kurtina samotná tudíž není nějaký takticky či konstrukčně zajímavý prvek. Nicméně pokud se před ni postavíte, díky své délce (průměrně 140 m) a výšce (cca 9 m) vypadá impozantně.
Kurtina při pohledu z bastionu 5
Druhý prvek vnitřního pásma – bastion – je pochopitelně zajímavější. 200 let vývoje tohoto druhu pevností, kterému daly bastiony jméno, jim neubralo na významu a naopak přidalo na rozmanitosti. V terezínské pevnosti jsou tak vybudovány 4 konstrukčně i účelově odlišné páry bastionů. Jsou zde dva duté bastiony (1 a 7), dva s kavalíry a uzavřeným hrdlem (2 a 6), dva s kavalíry a otevřeným hrdlem (4 a 8) a dva mohutné plné s retranchementy (3 a 5). Více si o bastionech můžete přečíst v jejich samostatné sekci.
Bastiony a jejích čísla
V současné době ovšem vnitřní pásmo již souvislý val netvoří. Ten musel ustoupit potřebám dopravy a několika kurtinami dnes vedou silnice, kterým padly za oběť i zdobené pevnostní brány na západní straně (více v sekci o bránách a o poternách). Nedotčené tak zůstaly pouze dvě kurtiny – mezi bastiony 1 a 8 (u horní vodní brány) a mezi bastiony 4 a 5.
