Aby bylo možné pohybovat se mezi vnitřkem pevnosti a jednotlivými obrannými pásmy, vedly zemním valem podzemní tunely zvané poterny. Narozdíl od pozemních chodeb určených pouze pro pěšáky byly větší a šiřší (např. v kurtině přes 3 metry), aby se jimi mohla přesunovat i děla a zásoby do objektů v předních obranných pásmech.
Nákres poterny z učebnice o fortifikacích z roku 1852
(Royal Military College, Sandhurst, 1852)
Poterny byly vybudovány uprostřed kurtin (kromě úseků, ve kterých byly pevnostní brány) a klesaly z vnitřku pevnosti dolů do příkopu. Dále cesta pokračovala poternou kleští na dvoukaponiéru vedoucí k ravelinu. Tato část cesty příkopem byla ve výšce 1,63 m nad jeho dnem, aby bylo možné zaplavit příkop bez ztráty spojení s vnějšími články opevnění. Ve východu z kurtiny a kleští byl padací most, který cestu přerušoval a zároveň obě poterny uzavíral. Dalšími poternami v reduitu, ravelinu a kontrgardě byl zajištěn přístup až na shromaždiště a krytou cestu.
Nákres komunikační linie mezi vnitřkem pevnosti a obrannými pásmy.
Bohužel se v terezínské pevnosti dochovala pouze jedna poterna vedoucí kurtinou a kleštěmi mezi bastiony 4 a 5. Právě zde začíná prohlídkový okruh nejzachovalejší a nejlépe udržovanou částí opevnění.
Detail vchodu – vlevo za branou vchod do strážnice, která je i na druhé straně (březen 2012)
Vnitřek poterny (duben 2012)
Východ z poterny (duben 2012)
Zajímavost na zdi poterny – dochovalé kresby vojáků z různých období (duben 2012)
Tam, kde vede poterna podél zdi valu (v ravelinech a lunetách), byly vybudovány střílny z poterny pro palbu do příkopu. V kontrgardách byly naopak vytvořeny střílny vedoucí do poterny z vedlejších kasemat. Těmi bylo možné bránit vchod do poterny vedoucí k dělostřeleckým kasematům.
Střílny bránící vchod poterny v kontrgardě 22 (březen 2012)
