Terezín zná asi každý jako místo s temnou minulostí z období druhé světové války.
Jeho historie se ale začala psát o 150 let dříve, kdy účelem tohoto místa nebylo sloužit jako vězení, ale jako obranný štít proti výpadům Pruského království.
Tuto méně známou, ale přitom velmi zajímavou a atraktivní tvář Terezína, představuje tento web.
Seznamte se proto s bastionovou pevností Terezín.
Postavena byla mezi lety 1780 a 1790, kdy české země patřily k Habsburské monarchii.
Nedaleko Litoměřic, na císařské cestě z Prahy do Drážďan a na dostřel splavného toku Labe. Císař Josef II. ji pojmenoval na počest své matky Marie Terezie.
Šlo o jednu z nejmodernějších a nejdokonalejších pevností své doby.
První bastiony, jakožto prvek, který dal tomuto způsobu opevňování jméno, se totiž objevily už 200 let před Terezínem.
Za celou tu dobu se po světě více jak stovka bastionových pevností vybudovala, dobývala a dobývání bránila.
To představuje spoustu zkušeností a nápadů, které mohli vojenští inženýři při navrhování podoby pevnosti využít.
Jelikož jde o čistokrevnou pevnost postavenou na zelené louce, mohla dostat téměř dokonale souměrný a pravidelný tvar podle tehdy nejmodernějších zásad opevňování.
Hvězdicovitý tvar tudíž v sobě neukrývá nějakou symboliku ani neodráží marnivost panovníka.
Naopak se jedná o důmyslný a ryze účelný obranný systém složený z řady prvků, kde každý má svůj jasně daný účel a přesně navržený tvar.
Cílem ostrých geometrických tvarů byla možnost bránit prostor těsně před opevněním po celé jeho délce boční palbou.
Dříve budované čtvercové či kulaté věže a bašty před sebou vytvářely hluchý prostor, kam obránci nemohli střílet a kde tak mohl útočník skrytě operovat a například umístit nálož střelného prachu.
U špičatého bastionu naopak nezbylo žádné místo, do kterého by nemířila nějaká zbraň. Stejný princip byl použit i u dalších prvků opevnění, čímž pevnosti dostaly zajímavý a atraktivní tvar hvězdy či pilového pásu.
Moderní opevnění navíc nebyla tvořena jedinou souvislou hradbou.
Naopak konkrétně v Terezíně jsou tři samostatná obranná pásma vzájemně oddělená příkopy, která by útočník musel dobývat jedno po druhém.
Díky kaskádovitému uspořádání na něj přitom mířily zbraně ze všech pásem najednou.
Terezínská pevnost pak kromě vlastního opevnění využívala ještě další dva obranné prvky a to podzemní chodby a vodu.
Kolem 30 kilometrů chodeb bylo možno využít jednak na ochranu proti tunelům nepřítele, tak k minovým útokům na jeho postavení.
Tzv. manévry vodou, čili její přepouštění mezi řekou, příkopem a vyhloubenými kotlinami kolem pevnosti, umožňovaly využít tento živel nejen jako pasivní překážku, ale jako aktivní obranný prvek, který dobývací práce nepřítele komplikoval měrou vrchovatou.
Tím však výčet obranných prvků zdaleka nekončí.
Pevnost byla vybavena řadou drobných, ale důmyslných detailů, o kterých se dočtete na dalších stránkách tohoto webu.
Podtrženo sečteno, šlo opravdu o velmi kvalitní pevnost, jejímuž dobývání by musela být obětována spousta času, materiálu a samozřejmě životů.
Bohužel či bohudík se ale o zdolání pevnosti nikdy žádný nepřítel nepokusil.
Bohužel proto, že nemohla prokázat své kvality v boji.
Bohudík proto, že se tak většina pevnosti zachovala do dnešních dnů v téměř původní podobě.
Po více jak 220 letech tak zde mohutná a krásná pevnost Terezín stále stojí a čeká na Vaši návštěvu!
