Po tom rubání u festungů přišla řada na nové dva regimenty. My se ještě vydejchávali na dobytém postu a kamarádi vyrazili útočným krokem na Prusy držící most. Nechtěli nás pustit ani o krok dál. Zahradili celý most svými řadami a první nápor našich regimentů zadrželi. Pranice to byla ukrutná. Pak jako by povolili a začali ustupovat ke bráně.
Naši za nimi a my na svých postech řvali, abychom je povzbudili. Brána se zdála být naše. Ještě džbánek sousedi. Nemá se chválit den před večerem. To co nám pak Prusové provedli, bylo jak blesk z čistého nebe.
Ta palba, kterou poslali přes hlavy svých klečících praporů naše zastavila jako rána palicí mezi oči. První řady okamžitě prořídly. My jenom koukali, jak z dýmu couvají naše řady a v první chvíli nechápali, co se stalo. Ale na divení nebyl čas. Prusové se zase rojili jak sršni. Tak rychle nabít a zachytit náraz. Laudon za námi nám nedal šanci myslet na Navrátila. Když se k nám naši stáhli, rozstříleli jsme Prusy tentokrát my.
Teď už toho měli dost a stáhli se za hradby a zavřeli bránu. Teď přišla chvíle oddechu pro nás infanterii. Promluvila celá naše artilérie. Kanonýři sázeli své koule přesně. Laudon pojížděl na svém koni pozicemi a čekal na vhodný okamžik pro generální útok.
Nečekal dlouho. Pod dopady kulí lítalo na pruské straně všechno luftem. Když jsme umlčeli jejich baterie a z brány lítaly fošny, zformoval nás plukovníček do útočné kolony a vyrazili jsme na most.
Oni však měli v bráně šestiliberku. Ta salva smazala přední řady. Sousedé, ta koule poslaná ricochetem skáče na všechny strany a dokáže zabít spousty lidí, kór v sevřených řadách. Bůh stál tenkrát při mě, že jsem byl ve druhém regimentu.
Na okamžik jsme zastavili krok. A pak jsme ze zadu slyšeli výkřiky: „Laudon! Plukovníka zabili! Vyveďte ho!“ Všem nám strnulo srdce. Náš plukovníček. Laudon, pod kterým jsme neprohráli jedinou bitvu. Byl to ras na disciplínu a všichni z něj měli vítr, ale, sousedi, o vojáka se dovedl postarat a zbytečně neplýtval životy. A tak jsme ho měli svým vojáckým srdcem rádi.
A tak jsme se dali z obav a bezradnosti to pozdní odpoledne na ústup do výchozích pozic.
Sakra sousedi, to chce ještě žejdlík. No, pravdou je, že plukovníček by na živu, jenom mu koule proletěla ramenem. Za hodinu byl zase v sedle, jen už tolik nerajtoval. Ale za ten ústup na nás posílal všechny kletby co znal. A že jich za léta služby v carské armádě a v Bosně naučil požehnaně. Už to byl zase náš Laudon.
Stáhl nás na dostřel kanonů oa mostu a my věděli, že chystá noční útok. Freiberg si nenechá v krku jako vzpříčenou kost a na noční boj byl mistr. A my vymistrováni od něho.
Tak, sousedé, děkuji za džbánky a přeju pěkné pozdní odpoledne. O tom nočním mordování si povíme večer. Nýčko už musím jít svou čtyřnohou drobotinu obstarat….
