Vyjímečnost a dokonalost pevnosti

Čím je terezínská pevnost vyjímečná? V čem spočívá její dokonalost? Odpovědi naleznete v následujících řádcích.

Nežli se ale dostanu k vlastním kvalitám pevnosti, zmíním se o předpokladech, ze kterých tyto kvality vychází:

• Pevnosti byl z hlediska obrany země přikládán velký význam. Jedině díky tomu mohl být navržen a realizován tak velký a nákladný projekt.
• V době stavby Terezína měly za sebou pevnosti tohoto typu 200 let vývoje. Za tu dobu jich bylo po světě několik desítek postaveno a nesčetněkrát dobýváno. Zkušenosti z obrany i dobývání a díky nim vynalezené objekty a promyšlené systémy byly při projektování pevnosti vrchovatě využity.
• Jelikož byla pevnost postavena „na zelené louce“ a nemusela se přizpůsobovat terénu, mohly být teorie opevňování využity v dokonalé podobě.

Plán pevnosti z roku 1790 (zdroj: Wikipedie)

Nyní tedy ve stručnosti poodhalím, v čem spočívá dokonalost pevnosti.

• Jelikož se jedná o „čistokrevnou“ pevnost, má její hlavní část ideální a pravidelný tvar protáhlého osmiúhelníku, který maximálně vyhovuje potřebám bastionového obranného systému.
• Také vnitřní prostor Hlavní pevnosti je pravidelný, rozdělený pravoúhlými ulicemi.
• Obranné pásmo však začíná daleko před vlastním opevněním. Byly zde vyhloubeny rozsáhlé zátopové kotliny, které brání pět ze sedmi směrů, ze kterých mohl být veden útok. Díky tomu se mohla obrana soustředit na zbývající dvě místa, na nichž bylo zároveň použito více obranných objektů.
• V relativně bezpečných částech opevnění za kotlinami nemuselo být obranné pásmo tak silné a mohly zde být vybudovány ubytovací a skladové prostory včetně citlivých skladů střelného prachu.
• Kromě zátopových kotlin mohla být voda z Ohře využita i k přímé obraně objektů. Velikost a množství příkopů kolem opevnění by v případě zatopení byla pro útočníka významnou překážkou.
• Využita byla i přítomnost podzemních vod kolem řeky, do jejichž úrovně byly zapuštěny základy objektů. Voda by pak útočníkovi velmi znepřijemnila budování podzemních tunelů v této hloubce.
• Proti méně hlubokým tunelům určeným k přiblížení k pevnosti byla vybudována hustá síť podzemních chodeb, díky kterým bylo možné jednak sledovat (poslouchat) podzemní práce útočníka a jednak ho přímo ohrozit odpálením tzv. minových chodeb.
• Minovými chodbami byly vybaveny také jednotlivé objekty opevnění, což umožnilo je snadno zbořit, pokud by se útočníkovi podařilo některý obsadit.

Model části podzemí na západní straně pevnosti

• Možnost obsazení prvků opevnění ale kromě příkopů znesnadňovalo jejich vzájemné krytí. Rovné ostré tvary, délky a úhly stran objektů jsou navrženy tak, aby bylo možné bránit jejich zdi po celé délce palbou z těch sousedních. Právě tento aspekt se odráží v zajímavém hvězdicovém tvaru pevnosti.
• Díky vzájemnému postavení objektů byl prostor mezi nimi bráněn křížovou palbou.
• Hustota palebných polí pak byla zesílena promyšlenou výškou za sebou stojících objektů. Vytvořená kaskáda umožňovala střelbu ze všech pozic bez ohrožení předních linií.

Vzájemné krytí objektů opevnění boční palbou

• Výška jednotlivých objektů, které pouze mírně vyčnívají nad úroveň okolního terénu, na druhou stranu bránila přímé palbě útočníka na zdi opevnění.
• Vlastní opevnění pak není tvořeno pouze zdmi, ale širokým zemním valem, který je na povrchu pokrytý cihlovým pláštěm. Ten je mírně nakloněn směrem dovnitř, což brání jeho zřícení.
• Za tímto pláštěm je pak čelní strana valu ještě zesílena pilíři spojenými ve dvou úrovních oblouky. Tato staletími prověřená konstrukce byla pro dobové dělostřelectvo téměř nepřekonatelným oříškem.
• Aby se obránci nemuseli pouze pasivně dívat na ostřelování nepřítelem, vedla na vnější straně opevnění náspem krytá cesta, z níž mohly být podnikány výpady proti útočníkovi. K tomuto účelu byla také v úhlech cesty budována shromaždiště.
• To vše pak doplňuje několik menších obranných prvků. Dlouhé rovné úseky kryté cesty byly např. rozděleny příčnou zdí zvanou traverza, dlouhé úseky valů pak jsou podobně příčně rozděleny tzv. zářezy. Vše pro maximální ochranu obránců a znesnadnění útoku nepřiteli.

Kurtina – hradba mezi dvěma bastiony (březen 2012)

Vyjmenováním všech obranných principů se tak dostávám k vyjímečnosti terezínské pevnosti.

• V rámci našich památek je vyjímečná pochopitelně už tím, že zatímco hradů, zámků, kostelů apod. zde máme celou řadu, tak takovéto pevnosti pouze dvě.
• Využití všech zmíněných prvků z ní však dělá jedinečný a nejucelenější příklad bastionového opevnění z této fáze vývoje vůbec.
• Francie, jakožto domovina v Terezíně uplatněných teorií, byla v dané době již přeplněna pevnostmi dle systému maršála Vaubana. Systém zdokonalený inženýry ze školy v Meziéres se tak v této podobě dočkal realizace právě pouze v habsburské monarchii.
• K výstavbě navíc došlo těsně před zásadními změnami ve vojenské strategii, která zanedlouho odsunula velké pevnosti do pozadí. Právě díky tomu můžeme mluvit o vrcholné fázi vývoje tohoto typu opevnění, který se již dalších zdokonalení nedočkal.
• Kvůli změnám vojenské strategie pak pevnost bohužel nemohla (nebo bohudík nemusela) dokázat svou dokonalost v praxi, neboť dobývána nikdy nebyla. Také díky tomu se až do dnešních dnů zachovala významná část opevnění téměř netknutá, včetně rozsáhlé sítě podzemních chodeb a navíc se stále funkčním zavodňovacím systémem.

Kontrgarda se střílnami z dělostřeleckých kasemat (duben 2012)