Zemní val

3d-val

Zemní val nahradil dřívější kamenné hradby, které nebyly schopné odolat palebné síle děl. Jak název napovídá, je tento cca 30 m široký val tvořen převážně hlínou. Čelní i zadní strana (tzv. eskarpa a kontreskarpa) jsou obloženy cihlovým pláštěm, který drží val pohromadě. Tato zeď je mírně odkloněna směrem z příkopu, aby byla odolnější vůči případnému zřícení. Právě cihlový plášt spolkl většinu z několika desítek milionů cihel, jež byly na stavbu pevnosti spotřebovány. Pohled na přes 100 metrů dlouhou a 15 metrů vysokou cihlovou zeď je opravdu ohromující.

Zeď kurtiny mezi bastiony 4 a 5 (duben 2012)

Za cihlovou zdí je pak pilířová konstrukce spojená oblouky, která vytváří spolu s udusanou hlínou pevnou vazbu, jež byla i pro děla tvrdým oříškem. Část vnitřní konstrukce valu je možné v současné době vidět před bastionem 5, kde je odkryta po zřícení zdi kontrgardy 22.

Zdivo uvnitr valu

Příklad pilířové konstrukce z učebnice z roku 1852 (zdroj: Google Books)

Odhalené pilíře a oblouky uvnitř valu (duben 2012)

Kromě pilířové konstrukce byly uvnitř valu vybudovány chodby i větší vyzděné prostory tzv. kasematy, využívané např. pro umístění děl nebo příruční prachárny. Přímo za kontreskarpou vede tzv. hlavní galerie, což je spojovací chodba vedoucí podél celého opevnění. Kudy přesně tato chodba vede je patrné i zvenčí, kde jsou jasně viditelné střílny vedoucí z pozic pro střelce.

Eskarpa se střílnami z galerie do příkopu (duben 2012)

Jinde naopak můžete vidět mnohem větší otvory, za nimiž se nacházejí dělostřelecké kasematy.

Dělové střílny kontrgardy 22

Z hlavní galerie vedou další chodby, které tvoři hustou sít terezínského podzemí. V souvislosti se zemním valem zmiňme hlavně tzv. minové větve. To jsou slepé chodby určené k naplnění střelným prachem, po jehož odpálení mohla být zničena část opevnění, kterou by se podařilo nepříteli obsadit.

Větší chodby vedoucí skrz val a spojující jednotlivá obranná pásma a články pevnosti se nazývají poterny. Kromě těchto průchodů zde byly také hlavní brány pevnosti, z nichž se ovšem v plné podobě zachovaly pouze horní a dolní vodní brána.

Poterna vedoucí skrz kleště 12

Na snímku vchodu do poterny je vidět další hojně využívaný stavební materiál, kterým byl pískovec. Ten byl využíván pro svou pevnost, mohutnost a zároveň dobrou tvarovatelnost. Najdeme zde jednak velké segmenty na nárožích a na základech, ale také menší do oblouků tvarované prvky na průchodech či na římsách pod vrcholem valu.

Reduit-18-spicka-1204

Pískovcové prvky na špičce reduitu 18 – římsa, nároží a základy valu (duben 2012)

Vrchol valu byl důmyslně uzpůsoben ochraně a pohybu obránců, pro něž zde byly vybudovány střelecké pozice a podstavce pro děla. Najdeme zde tzv. předprseň, banket  a ochoz, o nichž se více dočtete v samostatném článku.

Profil vrcholu valu viditelný na boku reduitu 18 (březen 2012)

Výška valu se odvíjela od jeho umístění v obranném pásmu. Objekt blíže k nepříteli byl vždy nižší, než objekt následující, díky čemuž bylo možné bez obav střílet ze zadních objektů přes hlavy obránců před sebou.

3d-rez-prikopem-kaskada

Současná střelba ze všech obranných pásem

Na útokem nejvíce ohrožené západní straně pevnosti je součástí valu jeden speciální prvek, tzv. zářezy, které rozdělují ochoz na kontrgardách a ravelinech. Měly zabránit rychlému přesunu útočníka po ochozu, pokud by se mu na val podařilo proniknout. Počítalo se i s aktivní obranou tohoto místa, což je vidět na následující fotce, kde je na pravé straně zářezu napříč kontrgardou vybudována předprseň a banket pro střelce.

Zářez na kontrgardě 22 (duben 2012)

  Kam dál …

Top