Zavodňovací systém

Již při rozhodování o umístění nové pevnosti v okolí Litoměřic sehrál svou roli výhodný soutok řek Labe a Ohře. Nejenže řeky představovaly významnou přírodní překážku, ale umožňovaly k obraně pevnosti využít kromě cihel, kamene a hlíny také vodu. Využívání vody při obraně opevnění a hradů bylo v době projektování Terezína dávno známou a promyšlenou praktikou. Proto zde bylo výhod blízkosti řeky využito mírou vrchovatou.

Historický plán se zvýrazněným zatopením příkopů i kotlin kolem hlavní pevnosti

Základním kamenem dokonolého využití vody v Terezíně byl fakt, že pevnost nebyla přizpůsobena řece a terénu, ale že se řeka a terén uzpůsobily potřebám pevnosti. Původní tok Ohře byl výrazně zregulován a původní meandrovitý tok byl nahrazen zcela novým korytem s pouze mírnými ohyby, které měly za úkol zakrýt budoucí hlavní most.

Voda z Nové Ohře pak byla využita dvěma způsoby. Tím prvním bylo zaplavení tzv. inundačních kotlin, které byly uměle vytvořeny na severní a jižní straně pevnosti (s vyjímkou prostoru před dolním retranchementem). Tyto kotliny byly vytvořeny vybráním hlíny, jež byla následně použita při stavbě pevnostního valu. V případě obléhání pak mohly být kotliny zatopeny.

Historický plán pevnosti – kotliny
Litoměřická Kopistská
Bohušovická
Horní Travčická

 

Kolem hlavní pevnosti tak nebyla kotlina pouze na západní straně, která tak byla předurčena jako místo, na které by nepřítel mohl vést útok. Z tohoto důvodu také byla západní část opevnění posílena o další ochranné prvky jako jsou kontrgardy, plné bastiony či rozsáhlá síť podzemních chodeb.

Druhý způsob využití vody z řeky Ohře už byl těsně spjatý se samotným opevněním a spočíval v zaplavení pevnostního příkopu. K tomuto účelu byla ve východních rozích pevnosti vybudována stavidla, která proces zaplavování a odvodňování řídila.

Pohled z příkopu na horní stavidla (duben 2012)

Aby ovšem voda tekla do příkopu a kotlin, muselo nejdříve dojít ke zvýšení hladiny řeky. K tomu sloužila hlavní stavidla v mostu přes Ohři, kde se pomocí zasouvání dřevěných klád do připravených otvorů řeka přehradila.

Zbytek pak obstarala horní stavidla v lunetě 23. Ta mohla vodu nasměrovat zvlášť do bohušovické kotliny, do hlavního příkopu nebo do příkopu podél řeky ohře (podél bastionů 1, 8 a 7).

3d-pevnost-zavodnovaci-system

Lunety se stavidly – 23 = horní (nápustní), 24 = dolní (výpustní)
Bílé šipky označují směr proudění vody v hlavním příkopu, žlutá příkop u nábřeží

Do litoměřické kotliny se voda dostala speciálním kanálem před bastionem 6. O odvodnění příkopů a kotlin se pak starala dolní stavidla v lunetě 24.

Vlevo rameno kynety vedoucí do kanálu k napouštění litoměřické kotliny (březen 2012)

Kam dál …

Top