Má geometrický tvar pevnosti a jejích prvků nějaký význam nebo šlo jen o estetický dojem? Je ve tvaru připomínajícím hvězdu nějaká symbolika?
Tvar terezínské pevnosti rozhodně není náhodný a není ani symbolický. Stejně jako tvar jednotlivých prvků opevnění je čistě praktický, důmyslně navržený a typický pro tento způsob opevňování. Vychází ze zkušeností dvou století dobývání a obrany bastionových pevností, ale využívá i základů opevňování, které byly položeny mnohem dříve.
Již v dobách středověkých hradů se lučištníci na hradbách potýkali s problémem, jak bránit prostor těsně před hradbami. Pokud se nepřítel dostal až k samotné zdi či bráně, mohl k jejich zdolání použít různá beranidla a obráncům nezbývalo moc možností, jak kromě shazování balvanů či polévání zápalným olejem útočníky ohrozit.
Útok na středověké hradby (zdroj: Wikipedia)
Pro lučištníky stejně jako pro pozdější střelce z pušek bylo totiž obtížné střílet do míst pod sebou. Jednak technicky s ohledem na konstrukci a obsluhu zbraní, ale hlavně to většinou znamenalo vyklonit se do nechráněného prostoru.
Proto se začaly budovat vysunuté věže, ze kterých se dal ostřelovat prostor před hradbami boční palbou (tzv. flankováním). Čtvercové věže však před sebou vytvářely hluchý prostor, do něhož nebylo možné střílet ani z hradeb, ani ze sousedních věží. Tyto vysunuté objekty tak sice ochraňovaly hradbu mezi sebou (tzv. kurtinu), ale nedokázaly uspokojivě ochránit sebe navzájem.
Znázornění směrů boční palby a hluchého prostoru před věžemi
Obrázky z dobových knih ukazující zmenšení hluchého prostoru při využití rondelů
(vlevo Bonaiuto Lorini, 1596, vpravo Simon Stevin, Gotthard Arthus von Dantzig, 1623)
Problém byl zpočátku řešen budováním kulatých věží tzv. rondelů, u kterých byl hluchý prostor podstatně menší. Dokonalosti se však dosáhlo až ve chvíli, kdy tvar vysunutého objektu přesně kopíroval linie obranné střelby. Takový objekt před sebou nenechával žádný hluchý prostor a opevnění se dalo bránit boční palbou po celé jeho délce.
Vznikl tak ostrý pětiboký bastion, který se v různých obměnách stal typickým prvkem opevnění až do poloviny 19. století. To však byl pouze začátek úprav, které postupně a zcela zásadním způsobem změnily podobu pevností.
Bastion bez hluchého prostoru před sebou
Po vyřešení problému s hluchým prostorem se pozornost zaměřila na další zdokonalení nového tvaru, konkrétně na vzájemné úhly jednotlivých stran. Ať už byli vojáci s puškami nebo děla umístěna na otevřených valech či za střílnami v kasematech, vždy se jim nejlépe střílelo přímo před sebe. V případě střílen byl navíc střelecký úhel jasně omezený velikostí otvoru.
Proto boky bastionů nejprve svíraly pravý úhel s kurtinou, kterou měly bránit. Postupně však dostávala přednost obrana sousedního bastionu a tedy pravý úhel s jeho přední stěnou.
Vývoj úhlu mezi bokem bastionu a kurtinou
Významný však nebyl jen úhel mezi stěnami opevnění, ale také jejich délka. Zejména kurtina mezi dvěma bastiony nesměla být příliš dlouhá, aby nepřesahovala účinný dostřel tehdejších zbraní.
Proto v závislosti na rozloze pevnosti byl použit takový počet bastionů, který rozdělil opevnění na úseky optimální délky. Tím se dostáváme ke tvaru pevnosti Terezín, kde bylo vzhledem k její rozloze použito osm bastionů.
Půdorys pevnosti s osmi bastiony a krátkými kurtinami
Jak je z obrázku patrné, nemají všechny terezínské bastiony stejný tvar. Důvodem je protáhlý tvar pevnosti, jejíž západní a východní strana jsou téměř rovné.
Proto musely být protaženy i bastiony 4 a 8, jejichž tupý úhel ve špičce opět přesně kopíruje linie střelby z bastionů v rozích.
Linie střelby z boků bastionů
Na zkušenosti s bastiony navázaly další objekty, které nově nebyly součástí hlavní linie opevnění, ale byly budovány v prostoru před ním. Asi nejvýznamnějším z těchto objektů byl ravelin umístěný před kurtinou, kterou zakrýval a bránil tak přímému útoku na ni. Ten získal trojúhelníkový tvar podle linie střelby ze sousedních bastionů.
Obrana ravelinu a kryté cesty palbou z bastionů
Na následujícím obrázku se můžete přesvědčit, jak díky geometrickému a promyšlenému tvaru bylo možné flankováním (boční palbou) bránit opevnění Terezína po celém jeho obvodu.
Za ostrými tvary objektů, které daly pevnostem mnohdy až umělecký hvězdicovitý tvar, tak skutečně není estetika, ale ryzí účelnost a důraz na efektivní obranu.
Znázornění boční palby bránící celý obvod pevnosti
