Dnes s autory scénáře a mluveného slova.
Vrcholem Josefínských slavností jsou bezpochyby bitevní ukázky, které každoročně shlédne několik tisíc diváků. Na rozdíl od historie, kde rozhodovaly schopnosti generálů, se zde vše odehrává podle pečlivě vytvořeného scénáře. Pro vtažení diváků do děje a vysvětlení historických souvislostí jsou navíc bitvy doprovázeny mluveným slovem v podobě vyprávění příběhu pamětníkem událostí.
Dnešní rozhovor je právě s těmi, kteří již několik let připravují scénář a příběh a pokládají tak základní kameny té náramné podívané. Přestože v bitvě samotné nebojují, podstatná část závěrečného potlesku patří právě jim! Otec a syn – Jiří Hofman zvaný „Bombon“, kterého zahlédnete zejména před bitvou, jak s vysílačkou vše připravuje, kontroluje a diriguje a Jiří Hofman zvaný „Starý Bombon“, jehož uhrančivý hlas doprovází nejen bitvy, ale i slavnostní přehlídky a další části slavností.
Za mikrofonem Bombon starší, Josefínské slavnosti 2014
Označení odpovědí: S – starší Bombon, M – mladší Bombon
S: V podstatě je hlavní těleso scénáře na nás dvou. Průběžně se některé „vychytávky“ konzultují s veliteli, jichž se to týká. Komplikované manévry, operace jízdy s pěchotou a podobně. Kluci mívají dobré nápady. To je hlavně úkol Jirky. Mé šílené nápady mi občas hodí na hlavu.
M: Samozřejmě během roku průběžně naše bláznivé nápady konzultujeme se všemi možnými známými, kteří také přidávají svou trošku do mlýna. Získáme tak vždy hromadu nápadů, které pak průběžně používáme.
S: Jak dlouho? V průměru půl roku. Nejdřív musí být jasné, kde bude bojiště. Musíme ho vidět a „ohmatat“ si ho. Pak desítky emailů, telefonátů, kdy po sobě házíme nápady, které pak zavrhujeme. Po té nám nezbývá než se sejít, zavřít se, alespoň na dva dny, mimo svět a vystrčit hlavu, až když je scénář v hrubých rysech hotov. A pak už se jen piluje, konzultuje, kreslí. Jedno je neměnné. Na konci srpna musí být scénář a mluvené slovo kompletní, protože v září se musí nahrávat zvukové stopy. Unikátní však byl loňský rok. Hotový scénář pro staré bojiště. Přišly povodně, šel do koše a vymýšlel se nový scénář pro bojiště v prostoru Dělostřeleckých a Žižkových kasáren. Když byl hotov i s nákresy, zkušební výstřel z „Josefa“ ukázal, že padají tašky ze střech jako jehličí z vánočního smrčku. Scénář šel také do koše. No a dělal se třetí pro Vodní bránu. To byla docela honička.
M: Jak to říct slovy klasika: „odbíháme do sklepa kreslit tajné mapy“.
S: Snažíme se vždy příběhem chytit reálných událostí. Bohužel, v dobách které svými bitvami přibližujeme ještě pevnost Terezín nestála, ale je to úžasná kulisa, kam odlesky reálných dějů můžeme přenést.
M: Snažíme se najít zapomenuté události Sedmileté války, kterých se často účastnilo jen pár set vojáků na obou stranách. Ty se pak snažíme sehrát v kulisách Terezína – přepad konvoje u Paškapole, dobývání Freiberga, útok na Střekov.
V bílém Bombon mladší, porada velitelů před bitvou 2012
S: Spíše je problém poskládat je na nocleh. Letos byl rekordní počet účastníků, půl tisícovky, a na bojišti to bylo znát. Pozitivně. Neobáváme se, že bychom v rámci scénáře měli ještě pár let problém kam s jednotkami a co s nimi.
M: Svým způsobem to problém je. Řadová pěchota si chce zamanévrovat v širokém poli, lehká pěchota si zase chce zaběhat po bojišti a schovávat se v kulisách. Jízda potřebuje prostor, aby se rozjela. Když jsme před 5 lety začínaly, stačila nám šířka hlavního příkopu, posléze celé hřiště „na škváráku“ a letos nám sotva stačil široký prostor mezi bastiony I a VIII, most, nábřeží a val…
S: Život je plný překvapení. Naštěstí nehrajeme notoricky známé divadlo. Scénář nesmí předepisovat vše do puntíku. To by ty kluky ani nebavilo. A tak když je něco jinak na place, než ve scénáři, divák to nepozná. Jen ti co stojí na doslech u režie se asi, občas, víc baví tím, co slyší, než tím co vidí.
M: Nikdy se nic nepovede na 100%, jak je plánováno. To asi ani nejde. Ale jde o to, aby divák případné chyby nepostřehl. Navíc ani jeden bitvu v podstatě nikdy nevidíme „v celku“. Z režie pro kouř požárů, výstřelů pušek a děl často není nic vidět a já v poli běhám mezi jednotkami a nezvládám dívat se na akci jako celek. Už jsme dokázali během bitvy zahladit i to, že rakouská armáda vůbec nepřišla. Ovšem třeba před dvěma lety jsme nechali pruského důstojníka kapitulovat do rukou rakouského velitele a oba to zvládli naprosto dokonale. Sami to sehráli tak, že bychom to lépe nevymysleli.
S: Mužstvo jede na ostro. Pouze velitelé mají před bitvou podrobný brífink a pak už to musí kočírovat sami. Diváci většinou nevědí, že vojska mají v řadě případů výcvik vycházející z tereziánských „vojenských řádů“ a na bojišti se pohybují podle povelů jako ve skutečnosti. A vycvičený regiment se na bojišti pozná a zvládne to bez generálky. A když ne, viz odpověď na předchozí otázku.
M: Jednotky jsou naštěstí secvičené a disciplinované, stačí říct několika velitelům scénář, operativně to podpořit signály z vysílačky a vše funguje jako na drátkách.
I markytánky je třeba nasměrovat na scénářem předepsané místo – Josefínské slavnosti 2012
S: Za podívanou stojí vždy firma pyrotechniků. My jim pouze předneseme své představy. Co má bouchnout, kdy a kde, s jakým efektem. Je li to jen trochu proveditelné, s odpovídající mírou bezpečnosti, ti chlapi to provedou. Odpálení koordinuje režie, riskantní exploze se realizují až po ověření z bojiště, že jsou lidi z dosahu. Vždy jsme trochu nervozní, ale pyroefekty jsou nepostradatelným kořením každé bitvy a noční zvlášť.
M: Kluci ze SPITFIRE Pyro dokáží neskutečné věci. Věřte, že to, co jste zatím viděli, je jen malá ukázka. Už jsme s nimi promýšleli zapálení kynety, hořící kasárna a podobné. Ale to si necháme na příště…
S: Scénář a příběh jedno jsou. Vznikají současně. Jenom ten příběh ještě není příběhem. Jen popisem dění v bitvě. Holá kostra. Až když je scénář hotový do posledního obrazu, začne vznikat příběh tak, jak ho vnímá divák. To je moment, kdy je nervózní Jirka. Dny běží, telefonáty „už to máš?“ houstnou, odpovědi „jsi normální?“, jsou brány čím dál hůř. Já cucám tužku a čekám, až mne políbí Múza. Moje žena říká, že mne políbí Múza vždy po té, když navštívím svoji oblíbenou vinotéku. Ale, věřte ženskejm…
M: Tady klobouk dolů před tátou. Celé mluvené slovo je jen jeho dílo. Vymyslí jej i namluví – posledně dokonce i nazpíval. Já maximálně drobně koriguji nějaké historické nepřesnosti.
V klobouku Bombon starší ve stanu zvukařů – Josefínské slavnosti 2013
S: Naposled jsem Jirku seřezal před dvaceti lety. On zase ví, že táta se nemlátí. Tak se ani nehádáme. Ne, opravdu se nad scénářem nehádáme. Mám podezření, že myslíme stejně „kaskadérsky“. A když mě řekne, že nějaký můj nápad je v bitvě nerealizovatelný, respektuji jeho praktické zkušenosti.
M: No, mám pocit, že jsem výprask dostával i později… Jinak si na spolupráci nemůžu stěžovat. Máme z toho taková rodinná setkání. Navíc od určité doby před Josefkami už nám ani nezbývá než být v intenzivním kontaktu. Když doma po 121. vysvětlujete, jak bude super, až začne ten či ten útok, pak se přesune jízda a všechno vybuchne…a hyhňáte se u toho jak Aťka Janoušková… Když si v autě dokola pouštíte sestřihanou hudbu a mluvené slovo, abyste se dostal do nálady… To už s vámi doma moc trpělivosti nemají.
S: Jednoduché to není. Ale oba nás děsí představa, že bychom sekali bitvy jak „Baťa cvičky“ podle stejného scénáře. A to je silná motivace. Inspiraci bereme z historie sedmileté války. U nás se to nikdy moc neučilo a je obecně neznámá. A při tom se jenom na našem území dělo spoustu událostí, bitev i šarvátek. A jenom epická postava Laudonova dává bohatý materiál pro řadu Josefínek v budoucnu.
M: Důležité je se neopakovat. Jde to těžko. Inspirace se hledá všude – v knihách, ve filmech, v počítačových hrách…
S: Pro mne určitě, to byl první „náš“ ročník 2010. První zrealizované Josefínky s hudbou a komentářem. Ta obrovská tréma a obavy jak to dopadne. A ta radost, že se to líbilo. Nebo noční bitva následující rok, s legendárním požárem statku a dojatými diváky nad závěrečným slovem starého vysloužilce. Loňská úžasná brána, kterou kluci vyrobili a její demolice při nočním dobývání. Nebo letošní mlýn, na který se určitě bude vzpomínat a výkon sapérů při přemostění kynety. Je toho dost, na co rád vzpomínám. Ale na jedno se nesmí zapomenout. Nic z toho by nebylo, kdyby nebyli lidé, kteří to vše provedli, udělali a vydřeli. Všechno by zůstalo jenom na papíře. Jsem opravdu rád, že jsou, že je znám a můžu je zdravit Ahoj. Na nich stojí a padají Josefínky.
M: Tak my v podstatě nemáme zase na co být tak pyšní. Je spousta excelentních momentů ze slavností, zejména z bitev. Takové že by Hollywood mohl závidět. Ale všechny se uskutečnily jen díky dobře provedené práci spousty lidí. Od posledního vojáka přes velitele po pyrotechnika, zvukaře a osvětlovače. My jim ve scénáři jen nahráváme…
Stavba mostu přes „řeku“ u mlýna – úžasný moment slavností 2014
S: Uvažuji li zpětně nic vážného mne nenapadá. Problémy či „kyksy“, které divák nevidí a více se neopakují, nejsou problémy, jimiž bych si dál lámal hlavu. Něco mrzí, nevyjde li to tak, jak se vymyslelo. Například loni. Postřelení Laudona při útoku na most mělo být zlomovým obrazem. Ve skutečnosti to zaniklo a část diváků to ani nepostřehla. To je však jen impuls pro to, abychom to příště lépe vymysleli. Obecně musím konstatovat, že nic se nepovedlo v takové míře, abychom byli půl roku smutní.
M: Nic závažného, ale stále je co zdokonalovat. Škoda, že jsme nemohli zrealizovat scénář připravený pro prostranství mezi Dělostřeleckými a Žižkovými kasárnami. Byla tam spousta zajímavých nápadů. Měli jsme vymyšleno ostřelování třípatrové budovy z děl a její teatrální „jen jako“ zapálení a spousta dalšího. Inu, někdy jindy…
S: Ne. Omlouvám se. Ano, jsou vysněné prvky a nápady. Ale, když je prozradím, nebude již žádné překvapení. A tak mi dovolte, nechat si to pro sebe.
M: Asi tak. Dejte mně pevný bod a pohnu světem. Dejte nám dobré bojiště a my vám slibujeme, že Spielberg s Bondarčukem puknou závistí.
