Copak bylo letos k vidění a jak se slavnosti povedly?
Rok se s rokem sešel a za námi je další ročník Josefínských slavností připomínajících historický původ Terezína. Pevnost letos obsadila posádka rekordní velikosti. Dorazilo na 460 členů vojska a trénu, z čehož celé čtyři stovky se přímo účastnili bitvy. Na samotné bitvě pak byl počet opravdu znát a byla to jedna z věcí, která posunula laťku opět o něco výš. Ale popořádku.
Víkendovým domovem jednotek se stejně jako loni stal kavalír 2, kde mohli vojáci využít nejen možnosti vybudování tradičního tábora v suchém příkopu, ale také jedinečnou příležitost ubytovat se přímo v historických prostorách pevnosti.
Vojenský tábor v suchém příkopu kavalíru 2 (autor: Roman Gazsi)
Samotná akce začala pátečním pochodem jednotek, které však tentokrát mířily na náměstí ke kostelu, kde se odehrál koncert pěveckého sboru Páni kluci. Kostel se zaplnil do posledního místa, což v dnešní době není tak obvyklé, jak zmínil litoměřický biskup Mons. Mgr. Jan Baxant ve své úvodní řeči. Prostředí i výkon sborů byly každopádně vítanou ozdobou slavností.
Páteční koncert v terezínském kostele (autor: Roman Gazsi)
Sobota pak také nabídla jednu novinku v podobě doprovodného programu ve zrekonstruované jízdárně, kde mohli návštěvníci kromě budovy samotné obdivovat ukázky výcviku koní a psů (fotogalerie zde).
Hlavní program pak měl tradiční skladbu. Po slavnostní přehlídce vojsk a příjezdu císařovny Marie Terezie slavnosti oficiálně zahájila starostka Terezína paní Růžena Čechová. Té se dostalo ocenění za dosavadní podporu v podobě malovaného portrétu a dortu s vyobrazením města.
Zahájení slavností – císařovna Marie Terezie v doprovodu starostky Růženy Čechové (autor: Roman Gazsi)
Následoval klasický kolorit – dámy si prošly historický jarmark, děti se proháněly na kolotočích a pánové se je všemožně snažili dostat k vodní bráně, kde na budoucím bojišti probíhala nápaditá vystoupení jízdních jednotek a vznešeného umění lovu. Pokud jste je propásli, prohlédněte si je alespoň na fotografiích (odkazy na galerie z akce najdete zde). Z dalších se pak slovu dostal např. mistr kat či každoroční účastník Josefínských slavností – polští dudáci (pardon dudačky) Pipes & Drums z Czestochowé. Na obnovených střeleckých postaveních na kavalíru 2 pak své umění ukázaly jednotky dělostřelců.
Jaroslav Pelíšek a jeho vznešené umění lovu (autor: Roman Gazsi)
Pak pochopitelně přišel očekávaný vrchol slavností – odpolední bitva. Dle mého osobního soudu se jednalo o vrchol s velkým „V“. Čtyři stovky bojovníků nabídly parádní podívanou v rámci mistrně vymyšleného scénáře. Poklona míří nejen k zúčastněným jednotkám, ale také k pánům Hofmanům za scénář a doprovodné slovo.
Odpolední bitva
Speciální pochvalu pak zaslouží také terezínská jednotka Sappeur Corps za pěkně připravené kulisy (mlýn včetně oken, záclon a truhlíků s muškáty) a také za výkon, kdy uprostřed bitvy z vlastnoručně pokácených stromů postavili most přes kanál a umožnili tak rakouské armádě pokračovat v útoku. Celé to zvládli za necelé čtyři minuty. Třešničkou na dortu pak bylo herecké vystoupení jednoho z nich, který jako zasažený padl přímo do žabincem pokrytého kanálu.
Sapéři kácí strom a staví provizorní most
Večerní bitva bohužel z mého pohledu nenavázala na úspěch té odpolední, neboť kombinace kouře z hořící slámy a výstřelů spolu se soustředěním bojů na úzký prostor mostu způsobila, že kromě záblesků v mlze toho moc vidět nebylo. Můžeme se alespoň dodatečně kochat snímky fotografů přímo z bojiště.
Večerní bitva (autor: Roman Gazsi)
Večerní bitva – hořící mlýn (autor: Roman Gazsi)
Tečku za slavnostmi pak udělal tradiční ohňostroj.
Odkazy na videa z akce a bohaté fotogalerie naleznete zde.
