Střípky historie

Historie pevnosti Terezín se začala psát v 18. století, kdy byly české země součástí habsburské monarchie. Slezské války o nástupnictví na trůnu ukázaly její vojenskou nepřipravenost. V důsledku toho bylo přikročeno k opevňování některých měst a zvažována byla také výstavba zcela nových pevností.

10. ledna 1780 vešlo oficiálně ve známost rozhodnutí císaře Josefa II. vystavět novou pevnost v oblasti Litoměřic, na soutoku Labe a Ohře. Kromě toho, že právě tudy pronikala nepřátelská vojska v průběhu slezských válek, nabízel soutok dvou řek taktickou a také zásobovací výhodu.

Císař Josef II. na dobovém obrazu

Císař Josef II. na dobovém obrazu (zdroj: Wikipedie)

Pevnost měla být významným obranným prvkem, který by útočící armáda nemohla ponechat bez povšimnutí. Navíc měla sloužit jako základna pro případné výpady na cizí území. Pro splnění těchto úkolů musela mít pevnost potřebnou velikost. Téměř okamžitě se tak začalo s vykupováním pozemků. Celková výměra pevnosti nakonec v průběhu let dosáhla velikosti bez mála 400 hektarů a zabrala např. celou obec Německé Kopisty.

Velikost pevnosti také předurčila její tvar, kterým byl protáhlý osmiúhelník. V projektu, který byl společnou prací vojenských inženýrů podléhajících polnímu zbrojmistru Pellegrinimu, byly aplikovány téměř dvě století vytvářené principy pevnostního stavitelství, zejména pak francouzské školy v Meziéres. Vznikl tak velmi kvalitní systém opevnění využívající celou řadu obranných prvků.

Plán pevnosti z roku 1790

Plán pevnosti z roku 1790 (zdroj: Wikipedie)

Ještě v roce 1780 se začalo pracovat na terénních úpravách, mezi něž patřila i regulace řeky Ohře. Ta byla v této oblasti značně meandrovitá a její okolí bažinaté. Pro možnost výstavby tak rozsáhlé pevnosti, která navíc měla využít zavodňovací obranný systém, bylo nutné vystavět zcela nové koryto řeky.

Základní kámen pevnosti na zdi Kavalíru 4.

Základní kámen pevnosti na zdi Kavalíru 4.

Když byl 10. října 1780 císařem Josefem II. položen základní kámen, byly již stavební práce v plném proudu. Výstavba pokračovalo plným tempem i v době dalšího významného milníku, kterým byl 9. prosinec 1782, kdy císař udělil pevnosti statut svobodného královského města.

Císařský dekret udělující Terezínu status královského města

Císařský dekret udělující status královského města (zdroj: Google Books)

Výstavba opevnění nakonec trvala 10 let, neboť bojeschopnosti dosáhla pevnost v roce 1790. V této době již byla dokončena také řada důležitých budov uvnitř pevnosti – kasárny, sklady, velitelství nebo např. pivovar. I v následujících letech se postupně stavěly další menší prvky opevnění a budovy, mezi nimi v letech 1805 – 1810 posádkový kostel.

Během své výstavby pevnost spolkla přes 100 milionů cihel a celkové náklady jsou odhadovány na 12 milionů zlatých.

Osádku pevnosti mělo stabilně tvořit přibližně 5,5 tisíce vojáků, v případě války pak 11 tisíc. Velké množství skladovacích prostor spolu s výkonem pevnostní pekárny, která měla být schopna denně připravit až 70 tisíc porcí chleba, pak mělo být schopné uživit armádu 60 tisíc vojáků po dobu více jak tří měsíců.

Bohužel či bohudík se však o pevnost Terezín nikdy nebojovalo. Při konfliktech monarchie v 19. století k pevnosti nepřitáhla ani francouzská, ani pruská vojska. V průběhu let navíc došlo ke změnám ve vojenské strategii, která odsunula pevnosti do pozadí. Přesto Terezín fungoval jako pevnost téměř přesně 100 let, než byla její pevnostní funkce císařským dekretem v roce 1888 ukončena.

Top